Registrace | Přihlášení

Košík je zatím prázdný

Měna:

czk

Dřív než půjdu spát

(1x)

Počet recenzí: 1

Napsat recenzi

Autor: S. J. Watson
Vydavatel: Knižní klub
Publikováno: 2011
Formát: Vázaný 368 stran
Cena: 215 Kč ( 195 Kč bez DPH)
Ušetříte 54 Kč (20%)
Běžná cena 269 Kč
Dostupnost: Nedostupné

Informace o dostupnosti

Produkt v současné chvíli nelze objednat z důvodu delší dostupnosti, či úplného rozebrání.

Anotace

Dřív než půjdu spátVzpomínky: právě ty definují, kým jsme. Bez paměti člověk přestává existovat. A právě takto žije Christine, která po autonehodě ztrácí paměť pokaždé, když usne. Každý nový den je pro ni první a zároveň poslední. Její manžel Ben jí každé ráno trpělivě vypráví její vlastní život a obětavě se o ni stará… Anebo je vše trochu jinak? Christine se podaří za pomoci mladého doktora začít psát deník, a jeho stránky jí jednoho dne prozradí: Nevěř svému muži. Napsala to však vůbec sama? Jak se lze dopátrat pravdy o minulosti, když jediné, co znáte, je dnešek?
Prohlédněte si trailer


Ukázka z textuNatáhnu se pro mýdlo, jenže něco je špatně. Nejdřív nemůžu přijít na to, co to je, ale pak to vidím. Ruka, která svírá mýdlo, nevypadá jako moje. Její kůže je vrásčitá a prsty jsou tlusté. Nehty na ní nejsou nalakované a jsou okousané do masa, a stejně jako ten muž v posteli, od něhož jsem právě odešla, nese na prsteníku prostý zlatý snubní prsten.
Zalapám po dechu. Podívám se do zrcadla.
Obličej, který mi vrací pohled, není můj. Vlasy jsou zplihlé a ostříhané víc nakrátko, než jak je nosím, kůže na tvářích a pod bradou je povislá, rty jsou úzké, koutky úst obrácené dolů. Vykřiknu, zajíknutím beze slov, které by se proměnilo ve vyděšený jekot, kdybych to dovolila, a pak si všimnu těch očí. Mají vrásky, ale navzdory tomu vidím, že jsou moje. Ta osoba v zrcadle jsem já, ale o dvacet let starší. Dvacet pět. Ještě víc.
To není možné…

Kategorie

Knihovnické kódy

  • ISBN: 978-80-242-3240-9
  • EAN: 9788024232409

Hodnocení

  • Šárka Fofoňková
    24.7.2015 19:24

    „Až budu v noci spát, z mé mysli se vymaže všechno, co vím dnes. Všechno, co jsem dnes dělala. Zítra se probudím, stejně jako jsem se probudila dneska. Budu si myslet, jsem ještě dítě. Že mám dosud celý život před sebou...“

    „Vzpomínky: právě ty definují, kým jsme. Bez paměti člověk přestává existovat.“

    Christine Lucasová je sedmačtyřicetiletá žena. Při autonehodě před osmnácti lety u ní došlo ke ztrátě paměti. Každé ráno se probouzí a neví, kým je, kde je a proč leží vedle cizího muže. Před zrcadlem se poté děsí svého obrazu. Myslí si, že je děvče v rozpuku mládí, či snad dítě, bydlící stále u svých rodičů. Dozvídá se, že muž, spící ve společné posteli, je její manžel Ben. Od svatby uběhlo již dlouhých dvacet dva let. Pro Christine je to však cizí člověk. V koupelně jsou kolem zrcadla vystaveny fotografie s popisky. Její minulost. Její a Bena. A takto probíhá každé ráno již dlouhých několik let.

    Taktéž poslední listopadový den, kterým začíná náš příběh. Christine se probudí a opět je vyděšená situací, že si na nic nevzpomíná. Ben své ženě vše trpělivě vysvětluje jako každé ráno. Sám potom odchází do práce. Je zaměstnaný jako učitel. Během dne vždy Christine volá na mobilní telefon, který má v kabelce, jak se jí daří. Toho dne před odchodem do práce Ben Christine požádá, aby jim na večer sbalila zavazadla. Mají prý výročí a tak si udělají pěkný víkend mimo domov.

    Po Benově odchodu do práce Christine v kabelce zazvoní telefon. Ben to není. Je to cizí muž, který se představí jako doktor Nash. Prý se s ním Christine stýká a pracují spolu na její paměti. Je neuropsycholog. Christine mu nevěří. Doktor Nash se ji snaží přesvědčit tvrzením, že má v diáři zapsané datum jejich schůzky. Christine vyhledá diář a vidí, že doktor má pravdu. Dovolí mu tedy, aby za ní přijel a odvezl ji do ordinace. Poté se dovídá, že veškeré schůzky s doktorem před Benem tají, protože on s další její léčbou nesouhlasí. Prý jí stejně nikdo není schopen pomoci a ona se tím jen znovu a znovu trápí. Doktor Nash před několika týdny navrhl Christine, aby si začala psát deník. Zapisovala si tam vše, co se za ten který den událo, na co si vzpomněla. Další den jí doktor zavolal, aby jí deník připomenul. Chris si tak mohla přečíst, co se jí minulého dne přihodilo. Christine ale nechápe, proč i deník před Benem zatajovala. Doktor Nash jí její zápisky vrací s tím, že mu je před několika dny půjčila k přečtení. Christine si na to pochopitelně nevzpomíná.
    Po návratu domů si uvaří kávu a dá se do čtení svých zápisků. Vyděsí ji hned samotný začátek, na kterém je napsaná poznámka: NEVĚŘ BENOVI.

    Postupně se Christine dovídá, že po autonehodě, která způsobila její amnézii, byla hospitalizovaná na psychiatrii a později ve Waringově ústavu. Jakmile se její stav stabilizoval a natolik zlepšil, aby mohla ústav opustit, vzal si ji Ben domů. Podle zápisků v deníku zjišťuje, že jí Ben neříká pravdu, že před ní spoustu věcí tají. Je to pro její dobro nebo jí chce ublížit? A kdo je cizí muž s knírkem, který se jí občas vynořuje v útržkovitých vzpomínkách? Měla někdy dítě? Má dítě? Byla opravdu spisovatelka? Napsala román? Bylo jejich manželství šťastné? A kam zmizela její nejlepší kamarádka?

    Odpovědi na všechny tyto otázky se spolu s Christine dozvíte v jejím napínavém příběhu.

    Kniha se velice dobře četla. Nepostrádala napětí, dokázala mě vtáhnout do děje. Pouze konec příběhu mi přišel tak trochu urychlený, v podstatě otevřený. Ale určitě můžu knihu doporučit k přečtení.

    Než se vrátil domů, dospěla jsem k rozhodnutí, že se ho zeptám přímo, ale potom? Potom jsem to nedokázala. Připadalo mi to, jako bych ho vinila ze lži. Promluvila jsem co možná nenuceně. „Bene?“ oslovila jsem ho. „Čím jsem se živila?“ Vzhlédl od novin. „Měla jsem nějaké zaměstnání?“ „Ano,“ odpověděl. Nějakou dobu jsi pracovala jako sekretářka. Krátce potom, co jsme se vzali.“ Snažila jsem se, aby se mi netřásl hlas. „Opravdu? Víš, mám takový pocit, že jsem chtěla psát.“ Složil noviny a věnoval mi veškerou pozornost. „Žes chtěla psát?“ „Ano. Rozhodně si vzpomínám na to, že jsem jako malé dítě milovala knihy. A připadá mi, že si matně pamatuju, jak jsem chtěla být spisovatelkou.“ Natáhl se přes jídelní stůl a vzal mě za ruku. Zdálo se, že má v očích smutek. Zklamání. Taková škoda, jakoby říkaly. Smůla. Doufal jsem, že se o tom nikdy nedovíš. „Určitě ne? Já myslím, že si vzpomínám...“ Nenechal mě domluvit. „Christine,“ řekl. „Prosím tě, to jsou jenom tvé představy...“

    „Jednoduše ten nejlepší debut, jaký jsem kdy četla.“ (Tess Gerritsen)

Publikace od stejného autora

Zákazníci si zakoupili s tímto produktem

Nová recenze

Podělte se o svůj názor na tento titul s ostatními čtenáři.

Otázka proti spamu



Přihlášení uživatele