Registrace | Přihlášení

Košík je zatím prázdný

Měna:

czk

Hodiny klavíru - Komponovaný deník 2004-2005

(Produkt nebyl zatím hodnocen)

Napsat recenzi

Autor:
Vydavatel:
Publikováno: 2007 (1. vydání)
Formát: 1× Kniha, vázaná, 124 stran, 14 × 21 cm, česky
Cena: 128 Kč ( 116 Kč bez DPH)
Ušetříte 40 Kč (24%)
Běžná cena 168 Kč
Dostupnost:

Anotace

Na záložku autor napsal: „Pravím, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá. Tyto zápisy vznikly jinak: z podnětu v redakci Literárních novin, pro něž jsem je původně mínil. Ale pak jsem to pochopil jako příležitost napsat něco, k čemu mě zvenčí nenutí nic. Ale protože žádná knížka nefunguje bez ženské postavy, přistoupil jsem sostenuto k jejímu klavíru.“

Kategorie

Knihovnické kódy

  • ISBN: 978-80-7108-289-7
  • EAN: 9788071082897

Návrat z pochůzek

Jiří Peňás, TÝDEN, 17.9.2007

(...) Autor zvedl pohozenou rukavici a jako už několikrát tak vznikl zárodek epického líčení, které tady však nevede do tak vyhrocených konsekvencí jako v knihách předešlých. Je to však věčný zdroj chaosu, jemuž se autor vydá napospas. Odvane je motiv a síla daleko silnější než jeho vlastní. Tou je čas. Hodiny klavíru jsou proto elegickým románem o jeho neodvratném díle.

;

A nejen hodin klavíru je čím dál míň

Josef Chuchma, MF DNES, 15.9.2007

(...) Kmetská ta kniha je, senilní nikoliv. Vaculík si podržuje napětí a bystrost ve stylu a částečně i v úsudku. Jeho krátké, dynamicky stavěné, až zkratnich, kovité, přitom barvité věty působí i nadále moderně, současně, byť autorův slovosled obsahuje archaizující prvky. Jistě, to je stará známá "vaculíkovština"; pouze připomínáme, že nadále platí a esteticky funguje. Co se týče názorů a náhledů jako takových, tady je věc složitější.

;

Nechcete vidět můj klavír?

Daniela Iwashita, LIDOVÉ NOVINY, 8.9.2007

(...) První čtení Vaculíkových vět může být okouzlené, dojaté, stržené do jeho nálad (třeba pro sekvence jako: Vyšel jsem z domu na ulici. Líbí se mi jakékoliv počasí.), druhé rozzlobené (uvažujeme-li o tom, jak se druhým lidem plete do osudu a jak je vplétá do svých knih), a snad až třetí čtení umožňuje klidnější pohled nebo poslech, spojité vnímání faktů, fantazií a pocitů.
Hodiny klavíru za takovou opakovanou četbu určitě stojí.

;

Publikace od stejného autora

Zákazníci si zakoupili s tímto produktem

Nová recenze

Podělte se o svůj názor na tento titul s ostatními čtenáři.

Otázka proti spamu

Informace o autorovi

Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík, prozaik, fejetonista a publicista, patří k nejvýraznějším autorům současné české literatury. Debutoval začátkem 60. let minulého století, za normalice působil v disentu a nesměl vycházet, proto založil samizdatové nakladatelství Edice Petlice a významně se podílel na šíření režimem nepovolené literatury. Oficiálně začal být hojně vydáván až po „sametové revoluci“. Je nositelem řady literárních ocenění, např. Cenou Karla Čapka. Pravidelně přispívá do Literárních novin, v Lidových novinách mu každé úterý dodnes vychází populární fejeton Poslední slovo. K jeho dílům patří: Rušný dům (1963), Sekyra (1966, 1991), Morčata (1970, 1991), Český snář (1990, 1992, 2002), Jaro je tady (1990), Srpnový rok (1990), Stará dáma se baví (1991), Jak se dělá chlapec (1993), Poco rubato (1994), Milí spolužáci! (1995), Nad jezerem škaredě hrát (1996), Nepaměti (1998), Cesta na Praděd (2001), Poslední slovo (2002), Loučení k panně (2002), Vážený pane Mikule (2003).
Nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj chystají na příští rok druhé vydání knihy fejetonů Poslední slovo a její pokračování pod názvem Dřevěná mysl.



Přihlášení uživatele