Registrace | Přihlášení

Košík je zatím prázdný

Měna:

czk

Konec měšťanské epochy

(Produkt nebyl zatím hodnocen)

Napsat recenzi

Autor: Thomas Mann
Vydavatel: Dauphin
Publikováno: 2009 (1. vydání)
Formát: 1× Kniha, brožovaná, 352 stran, 12 × 20 cm, česky
Cena: 302 Kč ( 275 Kč bez DPH)
Ušetříte 96 Kč (24%)
Běžná cena 398 Kč
Dostupnost: Nedostupné

Informace o dostupnosti

Produkt v současné chvíli nelze objednat z důvodu delší dostupnosti, či úplného rozebrání.

Anotace

Výbor z Mannovy rozsáhlé esejistiky o literatuře, filozofi i a hudbě je koncipován tak, aby reprezentoval pokud možno nejdůležitější estetická a ideová východiska autorovy celoživotní tvorby. Obsahuje jednak eseje o měšťanství a románu jakožto kulturně-historických fenoménech, jednak eseje věnované jednotlivým autorům, kteří měli na Manna zásadní vliv.Velká část textů tohoto výboru je do češtiny přeložena vůbec poprvé.

Kategorie

Knihovnické kódy

  • ISBN: 978-80-7272-166-5
  • EAN: 9788072721665

Spoluautoři:

Překlad Hon, Jan

Měšťan a jeho vášně

Alice Stašková, A2, 27.5.2009

(...) Eseje Thomase Manna jsou spíš vyznání než úvahy. Až znepokojivý je nesoulad mezi jejich horoucím stylem a umanutostí, s níž se autor hlásí k měšťanství, které charakterizuje jako " střední polohu lidství". Ale napětí mezi výstředností jeho obdivu a ideálem středu, po němž snad skutečně touží, aniž by se k němu, pravý wagnerián, dokázal snížit, je pro Manna příznačné. (...) České vydání Mannových esejů dnes tedy umožňuje setkání s autorem, který se hlásil k tomu, že je třeba volit mezi etikou a estetikou, zároveň však s obdivuhodnou poctivostí a svědomitostí svoji volbu stále zpochybňoval - třebaže věděl, že žádnou volbu nemá. Jeho činem bylo slovo, jeho životem umění. A jeho bolestí snad bylo vědomí, že lidský osud určují dějiny, ale krása dějiny nezná. Překladateli Janu Honovi se podařilo vystihnout onu kombinaci emfáze, olympského shlížení na dějiny, dlouhého dechu a jisté pedanterie, která je pro Mannovy eseje příznačná.

;

Důkladný průzkum zániku

Viktor Šlajchrt, RESPEKT, 4.5.2009

(...) Jedná se tu spíš o příležitostné proslovy, slavnostní řeči, jaké se v českém prostředí na tak vysoké, stylisticky vytříbené a myšlenkově bohaté úrovni nikdy nepěstovaly. Jistě, významné přednášky o kulturních jevech najdeme v díle F. X. Šaldy, Václava Černého i jiných výrazných osobností akademického prostředí, avšak role řečníka, jaké se ujímal Thomas Mann, byla zřejmě jiná. Spíš než profesorem poučujícím studentstvo stával se jakýmsi orákulem národní kultury. (...) Přestože Mann hojně využíval esejistický styl i v romanopisectví, představuje tento výbor svébytnou hodnotu, bez níž by byl obraz jeho myšlení neúplný. Mnohé zde zformuloval pregnantněji, než mu dovolovala fabulace.

;

Kniha poctivých omylů

Petr Bílek, REFLEX, 30.4.2009

(...) Leitmotiv svého uvažování, měšťanskou formu života, cítí Mann sice jako odsouzenou k zániku, leč věří, že jejímu sepětí s ideou humanity a lidského vzdělávání vůbec se lidský svět neodcizí zcela. Sám sebe charakterizuje jako měšťanského vypravěče, "který po celý život vypráví vlastně jeden jediný příběh: příběh odměšťanštění - ne však na cestě od měšťana k buržuovi či marxistovi, nýbrž k umělci, k umění, které je ochotno povznést se k ironii a svobodě". Ať už přemýšlí o komkoli, píše Mann hlavně o sobě. Jeho styl vychutnává široce založené humanistické periody s jistou dávkou nezbytné exaltace. Duchaplné paradoxy a bonmoty ho nechávají klidným.

;

Utrpení a velikost Thomase Manna

Vladimír Svatoň, LIDOVÉ NOVINY, 25.4.2009

(...) Jako Němec si však Thomas Mann byl vědom, že "poslední půlstoletí zažilo úpadek lidství, nejděsivější kulturní propad, ztrátu vzdělání, slušnosti, smyslu pro spravedlnost, ztrátu věrnosti, víry i té nejprostší spolehlivosti". Studená válka a její projevy jako maccarthysmus ve Spojených státech jej proto brzy přiměly k větší zdrženlivosti. Ve své pozdní úvaze o Friedrichu Schillerovi (a podobně v eseji o Čechovovi) vybízí proto jen k práci na "tiché stavbě lepších pojmů, čistších principů a šlechetnějších mravů", k "věčnému svazku člověka se zemí, s jeho rodnou půdou". Tedy přece jen k regeneraci "měšťanské epochy" s jejím pokusem o (vratkou) rovnováhu obou životních poloh, k pokračování v trpkém úsilí novověku, aby člověk vystoupil z živočišné říše. Je to málo? Nic lepšího lidé nevynalezli a snad ani vynalézt nemohou...

;

Publikace od stejného autora

Zákazníci si zakoupili s tímto produktem

Nová recenze

Podělte se o svůj názor na tento titul s ostatními čtenáři.

Otázka proti spamu



Přihlášení uživatele