Registrace | Přihlášení

Košík je zatím prázdný

Měna:

czk

Nebe nemá dno

(Produkt nebyl zatím hodnocen)

Napsat recenzi

Autor:
Vydavatel:
Publikováno: 2010 (1. vydání)
Formát: 1× kniha, vázaná, 296 stran, 13,5 × 20,7 cm, česky
Cena: 79 Kč ( 72 Kč bez DPH)
Ušetříte 20 Kč (20%)
Běžná cena 99 Kč
Dostupnost:

Anotace

Hana Andronikova debutovala románem Zvuk slunečních hodin, za nějž získala Literární cenu Knižního klubu a následně ocenění Magnesia Litera – román byl rovněž přeložen do několika jazyků. Po povídkovém souboru Srdce na udici se na několik let autorsky odmlčela. Na literární scénu se vrací opět románem, který se však radikálně liší od předchozí tvorby. Jde o intimní, autobiograficky laděnou zpověď, v níž se hrdinka vyrovnává se dvěma zásadními zlomy v životě: se smrtí otce a s vlastní smrtelnou chorobou. Próza se odehrává na třech místech zeměkoule – v jihoamerickém pralese, v USA a v Čechách. Andronikova nesentimentálním, autentickým způsobem reflektuje ztrátu jako nezbytnou součást života a sama se vyrovnává s možností vlastního konce tím, že jej bez výhrad přijímá.Ukázka z textustará omlácená toyota má polepené přední sklo křížem krážem, řidič musí být bystrozraký, zkušeně trhá volantem, auto skáče po rozbředlé hlíně jak jojo. gloria se děsí a snad se i modlí, aby se za dva dny dostala zpátky. za zabláceným oknem farmy, koně, krávy a pár odvážlivců na motokárách. po třech hodinách kostitřasu, během kterého enrique nepochopitelně klimbá, řidič zastavuje. vítejte v honorii. rio pachitea se vylévá, rozvodněná hustá kaše čpí bahnem, loďaři odmítají plout.
hej, tigre, pojedeš?
starý tygr se nebojí, přikyvuje, enriqua i dámy převeze. vychrtlý, bezzubý, nosí kargo na palubu, opatrně skládá, vyvažuje. pak mávne na hrstku tichých domorodců, ať si taky nastoupí. tygr odráží, loď cáká, řádně ponořená, naložená proviantem, z enriqua jde klid. žena vedle glorie se směje ve zlatě. dlouhé bílé vlasy a obě nohy jeden puchýř, sahá jí až pod kolena. gloria zírá, vyzvídá. šla jsem přes vařící řeku, víte, skákala z kamene na kámen, ale neměla jsem brýle. a ten kámen, na který jsem šlápla, nebyl kámen, ale pěna. no, démon ohně mi dal co proto, málem jsem přišla o nohy.
rio pachitea, chladná a dravá, řeka v barvě indiánů, prámy a větve sviští kolem jak jelení parohy. ama si zapisuje krajinu, osamělé chýše, lidské tváře v bárce, peřeje, co nechávají za sebou. má ráda ten pocit, když neví, kde se nachází, to zvláštní chvění, když neví, kam padne další krok, jaký výhled přijde za zatáčkou, za horama, za řekou. ví, že bloudí, aby našla, co kdysi dávno vlastnila, ví, že je to v ní. v cizích krajích se rozeznává a obdivuje ty, co všechno najdou, když zůstanou ležet doma na ošuntělém gauči. ona musí harcovat, ustavičně bloumat, aby se v ní něco pohlo, aby něco docvaklo.
tady vystupujeme.
vstupní brána pralesa, je čas na gumáky. enrique jí bere velký batoh, ten menší zvládne sama. gloria je neoblomná, svůj batoh hodí na záda, chce ho mermomocí nést, sílu na to má. v prvním prudkém kopci supí, vaří, nedaří se, ujíždí. ááááá, enriquééé! jede dolů po břiše, bahno ji nechytí, rukama lapá, hrabe po nohách větví a chábí. nevraživá žahavka jí zatne krvavý šrám přes celou dlaň.
to nic není, to se zahojí.
enrique teď nese dva batohy, k tomu svoji tašku, lehkonoze stoupá, a snad se ani nepotí. za ním duo gringa & gringa, funí, plazí se. glorio, vidíš tu krásu? ne. leje ze mě jak z necek, žere mě kdeco, i když jsem se slila repelentem. ty mrchy probodnou všechno, i košili a kalhoty!
ama se na ni dívá, jako by nemohla uvěřit. znají se krátce, necelý rok. ama ví, že její hlavní předností vždycky byli přátelé, měla by psát oslavné ódy na svůj největší klad, na své poklady a pokladnice. kde by jinak byla? někdy si říká, jak k nim přišla. svět je malý, když je opředený sítí hlasů, tváří, těl; rukama ji drží, nenechají propadnout.
glorio, mám pocit, že jsme se v iowě potkaly, abys se mnou mohla do džungle.
taky mě to napadlo. to bych totiž nevymyslela!
zastávka na nadechnutí, na posledním kopci výhled, který táhne dolů, svádí k letu, horizont jako z filmu, nebo kde to viděla.
enrique, počkej!
gloria s enriquem sjedou pátou reprízu stejného rozhovoru:
jak je to ještě daleko?
už jen kouse

Kategorie

Knihovnické kódy

  • ISBN: 978-80-207-1337-7
  • EAN: 9788020713377

Nebe nemá dno

Jakub Šofar, Hospodářské noviny, 7.3.2011

(...) Když se Ama, hlavní hrdinka nového románu Hany Andronikovy, dozví, že má rakovinu, odmítne podstoupit chemoterapii, a odjede díky shodě náhod k peruánskému šamanovi. Ten její zákeřnou nemoc nevyléčí, ale pomůže rozrušit onu nepropustnou vrstvu, kterou máme proto, abychom byli schopni zvládnout přísun všeho toho "dobra", bez zbytečných nákaz.(...) Ama se může vydat na cestu, hledá svou přirozenost, původní lidskou zkušenost, kdy smrt ještě byla součást každodenního života a nekopala se jako exkrement pod postel s představou, že naše smrtelnost je nějakým hříchem, nedostatkem, na jehož odstranění se pro ještě bohatší bytí pracuje. (...) V české literatuře posledních dvaceti let se nenajde román, který by tak jednoduše, nenásilně a nepateticky propojil nejniternější pocity nemocného jedince s diagnózou světa. Není to však krylovské, to hraní s kostrami má jméno rakovina, a není to ani alibistické jako diagnóza znějící "další nezjištěné choroby". Nemoc je známá, léky však neexistují. Aspoň si to myslíme.

;

Po světě a napříč světy

Vojtěch Probst, Literární noviny, 11.11.2010

(...) Text plyne jako vnitřní monolog bez velkých písmen na začátku vět či názvů a jmen, střídá ich-formu s er-formou, je poskládán z deníkových zápisků, e-mailů, skypeových chatů. A také z až básnických pasáží popisujících dění v pralese či hrdinčiny pocity a vize, z bystrých postřehů a vtipných přirovnání. Rovněž filosofický záběr je zde slušný. Totemismus se střídá s úvahami nad kvantovou fyzikou, pohádkami a mýty. Drsným antickým motivem je řeka protékající vesnicí v peruánském pralese – voda v ní je natolik horká, že člověk i zvíře spadnuvší do ní takřka okamžitě umírá. Připomíná tak ohnivou podsvětní řeku Pyriflegethón a léčba z rakoviny na jejích březích je skutečným sestupem do říše stínů. Z onoho podsvětí se však Hana Andronikova vrací jako Orfeus, s osobitým moderním románem v podpaží. Ať již kdo o totemismu, šamanech a paralelních světech soudíme cokoli, přinejmenším knize nelze upřít důmyslnou stavbu s řadou moderních či rovnou novátorských prvků a hlavně čtivost. Zdaleka není určena jen ctitelům Carlose Castanedy. Některá z literárních cen by ji neměla minout.

;

Šaman a kvantový dech

Karolina Jirkalová, LIDOVÉ NOVINY, 13.10.2010

(...) Děj se dá shrnout do několika málo vět: Hlavní postava a vypravěčka Amy zjišťuje, že má nádor, a vydává se za šamany do pralesa v Peru a posléze do Nevadské pouště. Postupně se zbavuje strachu, nachází sebe sama, vůli k životu a především sílu podstoupit léčení. Vrací se do Prahy a navzdory prognóze lékařů úspěšně prodělá chemoterapii. (...) Svoboda, s níž se Andronikova pohybuje prostorem jazyka, jeho vrstvami a možnostmi, je jednou z největších předností knihy. Nechává se unášet všemožnými jazykovými svody, aby se vždy včas otočila a zamířila jinam - euforie z textu, kterou lze sdílet. Stejně otevřeně, a zároveň s kritickým rozumem v kapse, proplouvá její hrdinka světem šamanů na straně jedné a kvantové fyziky na straně druhé.

Publikace od stejného autora

Zákazníci si zakoupili s tímto produktem

Nová recenze

Podělte se o svůj názor na tento titul s ostatními čtenáři.

Otázka proti spamu



Přihlášení uživatele